Historie:
Zbraň sestrojil Sergej Ivanovič Mosin (1849-1902), důstojník carské armády, později pracovník tulské zbrojovky a v roce 1891 byla zavedena do výzbroje ruské armády jako „tříčárková puška vzor 1891“ (trechlinějnaja vintovka obrazca 1891 goda). Pojem „tříčárková“ označoval ráži zbraně. Čárka byla staroruská délková míra a rovnala se 2,54 mm (čili 1/10 imperiálního palce). Tři čárky tedy znamenaly 7,62 mm.
V carské armádě byla puška vzor 1891 zavedena ve čtyřech variantách:
1 – od roku 1891 pěchotní puška (délka 1306 mm)
2 – od roku 1893 dragounská puška (délka 1238 mm, lehčí o 0,3 kg, nadpažbí prodlouženo až pod hledí)
3 – od roku 1894 kozácká puška (totožná s dragounskou, ale nastřelena bez bodáku)
4 – od roku 1907 karabina pro technické druhy vojsk (délka 1016 mm, nastřelena bez bodáku)
První výraznější změny konstrukce byly provedeny v roce 1908. Vynutilo si je zavedení modernizovaného náboje se zahrocenou špičkou střely (do té doby byla zakulacená) a vyššími balistickými hodnotami (úsťová rychlost vzrostla ze 620 m/s na 860 m/s). Změněno bylo upevnění nosného řemene(průvlaky v pažbě namísto kovových poutek na horní objímce a na nábojové schránce) a bylo přidáno nadpažbí. Na tento standard byly upraveny i zbraně, vyrobené před rokem 1908.
K další změně došlo v roce 1910, kdy bylo upraveno hledí, aby odpovídalo balistickým parametrům modernizovaného náboje. Podle tvůrce je toto hledí nazýváno Konovalovo.
V roce 1922 bylo v sovětském Rusku rozhodnuto o zavedení jednotné pušky systému Mosin, vycházející z pušky dragounské. A již v roce 1924 bylo rozhodnuto o její modernizaci. Změny se týkaly především mířidel. Hledí bylo nově cejchováno v metrech (dříve v aršínech; 1 aršín = 71 cm) v rozsahu 100-2000 m, muška dostala nový, hranolový, tvar (dříve střechovitá) a chránítko. Pozměněny byly i hlavňové objímky a uchycení bodáku, z kterého bylo odstraněno chránítko mušky. Konstrukce byla připravena v roce 1927, v roce 1928 proběhly vojskové zkoušky a v dubnu 1930 byla zbraň zavedena do výzbroje Rudé armády jako puška vzor 1891/30. K další, spíše technologické, změně došlo v roce 1936, kdy bylo zavedeno válcové pouzdro závěru namísto dosavadního osmibokého. Další technologické změny byly provedeny za druhé světové války. Zbraně z této doby se vyznačují hrubším zpracováním dílů a volnějšími tolerancemi. Puška vz. 1891/30 byla v třicátých a počátkem čtyřicátých let hlavní pěchotní zbraní Rudé armády. Vyráběla se až do února 1944.
V roce 1932 na základě pušky vz. 1891/30 vznikla odstřelovačka. Lišila se klikou závěru, která byla nyní ohnuta dolů, montáží optiky (buď PE se 4násobným zvětšením, nebo PU s 3,5násobným zvětšením) a zúženými výrobními tolerancemi.
V roce 1938 vznikla na základě karabiny z vz. 1907 nová zbraň, která byla v únoru 1939 zavedena do výzbroje jako karabina vzor 1938. Oproti modelu z roku 1907 měla nová zbraň hledí cejchované v metrech a novou mušku s chránítkem. Používala se bez bodáku.
V lednu 1944 byla do výzbroje přijata konstrukce N. S. Semina, karabina vzor 1944. Zbraň byla shodná s karabinou vz. 1938 a lišila se sklopným, neodnímatelným, bodákem.
Po vyčištění vojenských skladů v bývalém Sovětském svazu v devadesátých letech se i na našem trhu objevilo velké množství různých variant pušky Mosin v cenách od cca 5 000 Kč za vz.1891/30 nebo vz.1944, až po cca 20 000 Kč za odstřelovačku ve velmi dobrém stavu. Sběratelsky nejvzácnější jsou přitom pušky kozácké.
Konstrukce:
Mosin vzor 1891 je opakovací puška s válcovým odsuvným závěrem systému Mosin, s dvěma uzamykacími ozuby. Matice úderníku zároveň slouží jako pojistka. Náboje jsou uloženy v centrální, neodnímatelné, jednořadé nábojové schránce. Hledí je stavitelné, seřízené pro střelbu s bodákem (s výjimkou pušky kozácké a karabin vz. 1907 a 1938).
Technická data:
viz příloha
Výroba:
V Rusku byly pušky Mosin vyráběny ve státních zbrojovkách Tula, Iževsk a Sestroreck. Kozácké a dragounské pušky a karabiny vz.1907 se vyráběly pouze v Iževsku. Při náběhu výroby však došlo k technickým problémům a proto byla výroba pušek vz.1891 objednána ve francouzské zbrojovce v Chatellerault, kde bylo do roku 1895 vyrobeno 503 589 zbraní. V Rusku bylo do roku 1903 celkem vyrobeno 2 964 484 pušek vz. 1891. Největším výrobcem byl závod v Tule (Imperatorskij Tulskij oružejnyj závod).
Za první světové války nebyly ruské zbrojovky schopny zajistit výrobu potřebného množství zbraní (mj. byly nakoupeny americké pušky Winchester, japonské Arisaka a ve výzbroji carské armády nebyly vzácností ani staré jednoranné pušky Berdan 2) a proto byla výroba pušek vz. 1891 svěřena americkým firmám Remington (přes 800 000 ks) a Westinghouse (přes 750 000 ks). Po listopadovém převratu 1917 (dříve VŘSR) bylo 280 000 pušek vz. 1891 v USA zabaveno a použito pro výcvik záložníků americké armády. Mosiny americké výroby jsou jako jediné značené latinkou.
Výroba pušky vz. 1891/30 probíhala od roku 1930 až do února 1944, karabina vz. 1938 se vyráběla v letech 1939 až 1944. Celkem bylo v letech 1930 až 1943 vyrobeno přes 14 miliónů pušek Mosin, z toho v letech 1938-1943 celkem 12,3 miliónu zbraní. Výroba karabiny vz. 1944 probíhala od roku 1944 až do konce 40. let.
Puška Mosin byla zavedena a vyráběna i v Polsku a Finsku.
Pušky Mosin v Československu:
Pušky Mosin vz.1891 tvořily převážnou část výzbroje československých legií v Rusku a s těmito zbraněmi se legionáři i vrátili do vlasti. Druhým zdrojem byly sklady bývalé rakousko-uherské armády, kde se nacházely ukořistěné zbraně jak v původní ráži, tak i překomorované na rakouský náboj 8x50R (stejný náboj jako pro pušku Mannlicher vz.1895 – úpravu prováděl arzenál ve Vídni). V letech 1920-1921 se tak ve stavu Československé armády nacházelo 13 tisíc pušek Mosin. V roce 1936 bylo nejméně 12 045 zbraní prodáno do Finska.
S mosinovými puškami se naši vojáci opět setkali za druhé světové války, kdy puškami vz. 1891/30, vedle samonabíjecích pušek SVT-40, byl vyzbrojen československý armádní sbor v SSSR.
V padesátých letech 20. století byla v Československu zavedena výroba upravené odstřelovačky Mosin, která byla jako vz. 54 zavedena do výzbroje Československé armády.
______________________
Prameny:
- A.B.Žuk – Pušky a samopaly
- V.Dolínek, V.Francev, J.Šach – Zbraně 1. a 2. světové války
- V.Dolínek – Opakovačky Mosin, Střelecký magazín 4-7/2001
- US Army Ordnance Corps – Manual for Soviet Mosin-Nagant
- http://world.guns.ru
- www.mosin-nagant.net
- www.russianwarrior.com
Zbraň sestrojil Sergej Ivanovič Mosin (1849-1902), důstojník carské armády, později pracovník tulské zbrojovky a v roce 1891 byla zavedena do výzbroje ruské armády jako „tříčárková puška vzor 1891“ (trechlinějnaja vintovka obrazca 1891 goda). Pojem „tříčárková“ označoval ráži zbraně. Čárka byla staroruská délková míra a rovnala se 2,54 mm (čili 1/10 imperiálního palce). Tři čárky tedy znamenaly 7,62 mm.
V carské armádě byla puška vzor 1891 zavedena ve čtyřech variantách:
1 – od roku 1891 pěchotní puška (délka 1306 mm)
2 – od roku 1893 dragounská puška (délka 1238 mm, lehčí o 0,3 kg, nadpažbí prodlouženo až pod hledí)
3 – od roku 1894 kozácká puška (totožná s dragounskou, ale nastřelena bez bodáku)
4 – od roku 1907 karabina pro technické druhy vojsk (délka 1016 mm, nastřelena bez bodáku)
První výraznější změny konstrukce byly provedeny v roce 1908. Vynutilo si je zavedení modernizovaného náboje se zahrocenou špičkou střely (do té doby byla zakulacená) a vyššími balistickými hodnotami (úsťová rychlost vzrostla ze 620 m/s na 860 m/s). Změněno bylo upevnění nosného řemene(průvlaky v pažbě namísto kovových poutek na horní objímce a na nábojové schránce) a bylo přidáno nadpažbí. Na tento standard byly upraveny i zbraně, vyrobené před rokem 1908.
K další změně došlo v roce 1910, kdy bylo upraveno hledí, aby odpovídalo balistickým parametrům modernizovaného náboje. Podle tvůrce je toto hledí nazýváno Konovalovo.
V roce 1922 bylo v sovětském Rusku rozhodnuto o zavedení jednotné pušky systému Mosin, vycházející z pušky dragounské. A již v roce 1924 bylo rozhodnuto o její modernizaci. Změny se týkaly především mířidel. Hledí bylo nově cejchováno v metrech (dříve v aršínech; 1 aršín = 71 cm) v rozsahu 100-2000 m, muška dostala nový, hranolový, tvar (dříve střechovitá) a chránítko. Pozměněny byly i hlavňové objímky a uchycení bodáku, z kterého bylo odstraněno chránítko mušky. Konstrukce byla připravena v roce 1927, v roce 1928 proběhly vojskové zkoušky a v dubnu 1930 byla zbraň zavedena do výzbroje Rudé armády jako puška vzor 1891/30. K další, spíše technologické, změně došlo v roce 1936, kdy bylo zavedeno válcové pouzdro závěru namísto dosavadního osmibokého. Další technologické změny byly provedeny za druhé světové války. Zbraně z této doby se vyznačují hrubším zpracováním dílů a volnějšími tolerancemi. Puška vz. 1891/30 byla v třicátých a počátkem čtyřicátých let hlavní pěchotní zbraní Rudé armády. Vyráběla se až do února 1944.
V roce 1932 na základě pušky vz. 1891/30 vznikla odstřelovačka. Lišila se klikou závěru, která byla nyní ohnuta dolů, montáží optiky (buď PE se 4násobným zvětšením, nebo PU s 3,5násobným zvětšením) a zúženými výrobními tolerancemi.
V roce 1938 vznikla na základě karabiny z vz. 1907 nová zbraň, která byla v únoru 1939 zavedena do výzbroje jako karabina vzor 1938. Oproti modelu z roku 1907 měla nová zbraň hledí cejchované v metrech a novou mušku s chránítkem. Používala se bez bodáku.
V lednu 1944 byla do výzbroje přijata konstrukce N. S. Semina, karabina vzor 1944. Zbraň byla shodná s karabinou vz. 1938 a lišila se sklopným, neodnímatelným, bodákem.
Po vyčištění vojenských skladů v bývalém Sovětském svazu v devadesátých letech se i na našem trhu objevilo velké množství různých variant pušky Mosin v cenách od cca 5 000 Kč za vz.1891/30 nebo vz.1944, až po cca 20 000 Kč za odstřelovačku ve velmi dobrém stavu. Sběratelsky nejvzácnější jsou přitom pušky kozácké.
Konstrukce:
Mosin vzor 1891 je opakovací puška s válcovým odsuvným závěrem systému Mosin, s dvěma uzamykacími ozuby. Matice úderníku zároveň slouží jako pojistka. Náboje jsou uloženy v centrální, neodnímatelné, jednořadé nábojové schránce. Hledí je stavitelné, seřízené pro střelbu s bodákem (s výjimkou pušky kozácké a karabin vz. 1907 a 1938).
Technická data:
viz příloha
Výroba:
V Rusku byly pušky Mosin vyráběny ve státních zbrojovkách Tula, Iževsk a Sestroreck. Kozácké a dragounské pušky a karabiny vz.1907 se vyráběly pouze v Iževsku. Při náběhu výroby však došlo k technickým problémům a proto byla výroba pušek vz.1891 objednána ve francouzské zbrojovce v Chatellerault, kde bylo do roku 1895 vyrobeno 503 589 zbraní. V Rusku bylo do roku 1903 celkem vyrobeno 2 964 484 pušek vz. 1891. Největším výrobcem byl závod v Tule (Imperatorskij Tulskij oružejnyj závod).
Za první světové války nebyly ruské zbrojovky schopny zajistit výrobu potřebného množství zbraní (mj. byly nakoupeny americké pušky Winchester, japonské Arisaka a ve výzbroji carské armády nebyly vzácností ani staré jednoranné pušky Berdan 2) a proto byla výroba pušek vz. 1891 svěřena americkým firmám Remington (přes 800 000 ks) a Westinghouse (přes 750 000 ks). Po listopadovém převratu 1917 (dříve VŘSR) bylo 280 000 pušek vz. 1891 v USA zabaveno a použito pro výcvik záložníků americké armády. Mosiny americké výroby jsou jako jediné značené latinkou.
Výroba pušky vz. 1891/30 probíhala od roku 1930 až do února 1944, karabina vz. 1938 se vyráběla v letech 1939 až 1944. Celkem bylo v letech 1930 až 1943 vyrobeno přes 14 miliónů pušek Mosin, z toho v letech 1938-1943 celkem 12,3 miliónu zbraní. Výroba karabiny vz. 1944 probíhala od roku 1944 až do konce 40. let.
Puška Mosin byla zavedena a vyráběna i v Polsku a Finsku.
Pušky Mosin v Československu:
Pušky Mosin vz.1891 tvořily převážnou část výzbroje československých legií v Rusku a s těmito zbraněmi se legionáři i vrátili do vlasti. Druhým zdrojem byly sklady bývalé rakousko-uherské armády, kde se nacházely ukořistěné zbraně jak v původní ráži, tak i překomorované na rakouský náboj 8x50R (stejný náboj jako pro pušku Mannlicher vz.1895 – úpravu prováděl arzenál ve Vídni). V letech 1920-1921 se tak ve stavu Československé armády nacházelo 13 tisíc pušek Mosin. V roce 1936 bylo nejméně 12 045 zbraní prodáno do Finska.
S mosinovými puškami se naši vojáci opět setkali za druhé světové války, kdy puškami vz. 1891/30, vedle samonabíjecích pušek SVT-40, byl vyzbrojen československý armádní sbor v SSSR.
V padesátých letech 20. století byla v Československu zavedena výroba upravené odstřelovačky Mosin, která byla jako vz. 54 zavedena do výzbroje Československé armády.
______________________
Prameny:
- A.B.Žuk – Pušky a samopaly
- V.Dolínek, V.Francev, J.Šach – Zbraně 1. a 2. světové války
- V.Dolínek – Opakovačky Mosin, Střelecký magazín 4-7/2001
- US Army Ordnance Corps – Manual for Soviet Mosin-Nagant
- http://world.guns.ru
- www.mosin-nagant.net
- www.russianwarrior.com